Dotazník integrativního enneagramu čerpá ze společného vědění a zkušeností mnoha průkopníků v oboru enneagramu. Jako tvůrci diagnostiky iEQ9 chceme vzdát hold všem odborníkům, filozofům i praktikům za jejich zásluhy o rozvoj a uplatnění tohoto modelu v podobě, v jaké jej známe dnes.Dirk Cloete | zakladatel Integrative Enneagram Solutions
Známé také pod názvy: devět osobnostních typů, enneagramový typ, devět typů, osobnostní typ.
Ačkoli přesný původ enneagramu zůstává zahalen tajemstvím, veškeré dochované doklady potvrzují dlouhou a spletitou historii napříč kulturami i staletími – s kořeny v nejrůznějších matematických, filozofických a duchovních tradicích.
Enneagram v moderním pojetí představuje syntézu starodávného filozofického a duchovního učení s psychologií dvacátého století. Vzdáváme tímto čest mnoha mimořádným myslitelům, kteří pomohli tento účinný model osobnosti a lidského rozvoje vytvořit.
Řecké kořeny
Pojem „enneagram“ pochází z řeckých slov „ennéa“ (devět) a
„gramma“ (obrazec či zápis).
Ennea -> devět
Gram -> model / body / to, co je napsáno či nakresleno
Někteří autoři spatřují silné kořeny v súfijské tradici. Je však třeba podotknout, že se rozhodně nevyskytuje ve všech větvích súfismu. Jiní poukazují na spojení s raným esoterním křesťanstvím (Evagrius Ponticus a další pouštní otcové).
Stopy symbolu enneagramu lze vystopovat až do klasického Řecka, kde se matematické vzorce trojky, sedmičky a devítky objevují jako významné prvky v raných eposech, mýtech, filozofii i matematice – což dokládá hluboký význam, jaký tato číselná řada ve starověkém myšlení měla.
Někteří autoři dokonce tvrdí, že obdoby symbolu enneagramu lze nalézt v posvátné geometrii pythagorejských matematiků a mystické matematice. Podle pozdější tradice se Pythagoras od učitelů v Egyptě dozvěděl, že číslo představuje klíč k pochopení stvoření kosmu. Russ Hudson ve svých přednáškách o původu enneagramu hovořil o egyptském Devateru (Enneadě) a o tom, jak se metafyzické síly a čísla vážou k prvopočátkům enneagramu.
Někteří autoři spojují devět bodů se zakladatelem novoplatonismu Plotinem (cca 204–270 n. l.), jehož spisy byly uspořádány do devítičlenných souborů (Enneady) a popisují božské vlastnosti zrcadlící se v lidské přirozenosti. Jeho dílo později zásadně ovlivnilo západní i blízkovýchodní myšlení prostřednictvím myslitelů, jakými byli svatý Augustin z Hippa, kappadočtí a pouštní otcové, svatý Tomáš Akvinský či Pseudo-Dionysios Areopagita. Křesťanští mniši později sjednotili mnohé řecké neřesti a ctnosti do známého soupisu sedmi hlavních hříchů.
Tento seznam hříchů přímo vycházel z práce křesťanského mnicha ze 4. století Evagria Pontica (cca 345–399 n. l.), který popsal osm Logismoi neboli „zlých myšlenek“ či „démonů“, jež brání duchovnímu růstu: nenasytnost, smilstvo, lakomství, smutek, hněv, akédii (ochablost a malomyslnost ducha), ješitnost a pýchu. Tyto koncepty představují přímou vývojovou linii k vášním dnešního enneagramu.
Ačkoli přímou kontinuitu symbolu enneagramu z tohoto období doložit nelze, objevilo se několik významných předchůdců a devítičlenných systémů:
Jeden z nejstarších uváděných předchůdců se nachází v díle katalánského filozofa a teologa Ramon Llull.
Ve svém spise Ars Magna (1305) Llull předpokládal existenci základních, nezpochybnitelných pravd ve všech oborech poznání, přičemž vše lze pochopit zkoumáním kombinací těchto elementárních principů. Vytvořil diagram devíti souborů aspektů v soustředných kruzích, z nichž jeden odpovídá neřestem enneagramu. K sedmi hlavním hříchům Llull přidal další dva – lež a nestálost – čímž dosáhl devíti. Oscar Ichazo tento seznam později převzal: devět vášní enneagramu tvoří sedm hlavních hříchů plus dva další. Ichazo tyto dva pojmenoval podvod a strach. Llullova nestálost má nejblíže k pojmu pochyba, což je termín, který dotazník iEQ9 používá pro vášeň typu 6.
I další školy a tradice, některé mnohem starší a jiné pozdější, odrážejí rané myšlenkové vlivy, mezi něž patří:
V zájmu historické přesnosti je nutné uvést, že po těchto středověkých stopách následuje téměř šestisetletá mezera bez jediného doloženého záznamu o použití symbolu enneagramu v jeho moderní podobě. Esoterní vědění se sice často předávalo ústní tradicí, neexistuje však žádná souvislá, doložitelná písemná stopa, která by tyto rané devítičlenné systémy spojovala s novodobým vznikem enneagramu ve 20. století. Díky tomu je práce George Gurdžijeva zásadním milníkem a v mnoha ohledech zcela novým začátkem příběhu tohoto symbolu.
Moderní historie enneagramu začíná u charismatického arménsko-řeckého myslitele a hledače pravdy George Ivanoviče Gurdžijeva (cca 1866–1949). Vyrostl na multietnické křižovatce Kavkazu a dvě desetiletí shromažďoval střípky esoterních věd po Střední Asii a Blízkém východě, než je propojil s tehdy nejmodernější evropskou psychologií – hypnózou, teorií podmíněných reflexů a výzkumem pozornosti Williama Jamese. Výsledkem byla Čtvrtá cesta, cesta transformace určená k uplatnění uprostřed běžného života, nikoli za zdmi kláštera, v ášramu nebo v poustevně askety.
Mezi lety 1914 a 1917 představil v uzavřených kruzích v Moskvě a Petrohradě tajemnou devíticípou hvězdu – dnešní enneagram. Když tyto skupiny rozptýlila válka, odešel na západ a v roce 1922 založil Institut pro harmonický rozvoj člověka na zámku Château du Prieuré nedaleko Paříže. Tiskem se symbol poprvé objevil v Konstantinopoli v roce 1920. K širokému publiku se dostal v roce 1949, kdy vyšla kniha P. D. Uspenského Hledání zázračného, která Gurdžijevovo učení podrobně zaznamenala. Pro Gurdžijeva tento obrazec nepředstavoval typologii, nýbrž univerzální diagram procesů řízený dvěma kosmickými principy: zákonem tří (vnitřní trojúhelník: aktivní, pasivní a usmiřující síla) a zákonem sedmi (vnější hexáda 1-4-2-8-5-7: vzorec transformace přítomný v hudebních oktávách i psychologických proměnách). Zdůrazňoval nutnost vědomých „šoků“ v klíčových intervalech, aby jakýkoli proces – od podnikatelského plánu po novoroční předsevzetí – nesešel ze své dráhy.
Gurdžijevovo ústní učení obsahovalo psychologickou mapu, která přímo předznamenala několik pilířů dnešního osobnostního enneagramu:
Přestože převládající pohled tvrdí, že Gurdžijev neučil systém devíti pevných osobnostních typů a enneagram prezentoval výhradně jako univerzální algoritmus procesu, existuje i přesvědčivá alternativní teorie. Na základě pečlivého čtení jeho alegorických děl, jako jsou Setkání s pozoruhodnými lidmi, zastánci této teorie soudí, že měl hluboký, byť skrytý vhled do devíti struktur osobnosti. Podle tohoto výkladu neučil typy veřejně, ale zašifroval je do portrétů postav a přímé učení si vyhradil pro nejužší okruh žáků. Z tohoto pohledu se další průkopník Oscar Ichazo stává klíčovou osobností, která tento skrytý proud vědění poprvé zveřejnila, a Claudio Naranjo geniálním syntetikem, jenž jej převedl do jazyka moderní psychologie.
Ať už Gurdžijev položil základní kameny, nebo předal ucelený skrytý systém, odvozoval původ symbolu od legendárního bratrstva Sarmoung. Přesto trval na tom, že jeho autorita nestojí na mýtech, nýbrž na ověření v praxi: „Vše si ověřujte ve své vlastní laboratoři – v sobě samých.“
Zásadní posun od Gurdžijevova dynamického symbolu k formální typologii devíti osobností nastal o půl století později. Tuto další etapu zahájili Oscar Ichazo a Claudio Naranjo, kteří navázali na Gurdžijevův ústřední vhled: že trvalá změna vyžaduje harmonické zapojení hlavy, srdce i těla – přesně těch sil, které symbolizuje vnitřní trojúhelník enneagramu.
Cesta enneagramu do světa psychologie osobnosti začala v 60. letech 20. století v podnětném prostředí Hnutí za rozvoj lidského potenciálu díky bolivijskému filozofovi jménem Oscar Ichazo (1931–2020). Ve své škole Arica, kterou založil v Chile v roce 1968, přiřadil Ichazo symbolu enneagramu jako první psychologický význam. Vyučoval systém zvaný protoanalýza, který propojil devět bodů s neřestmi (vášněmi), ctnostmi a fixacemi ega. Ústřední myšlenkou bylo, že vrozenou lidskou podstatu zakrývá fixace ega vytvořená v dětství. Ichazo tím poskytl základní duchovní a psychologickou kostru devíti typů a vytvořil účinný rámec pro sebeuvědomění.
Bohaté popisy osobnosti, které používáme dnes, následně rozpracoval chilský psychiatr Claudio Naranjo (1932–2019). Po studiu u Ichaza tuto psychologickou kostru převzal a zahájil velkolepou syntézu. Propojil Ichazův rámec se svými bohatými zkušenostmi z gestalt terapie, psychoanalýzy a akademické psychologie a vytvořil detailní profily devíti osobnostních typů. V návaznosti na klíče k 27 podtypům, které původně načrtl Ichazo, je Naranjo rozvinul do podrobných charakterových profilů 27 podtypů, ze kterých vycházíme dnes. Klíčovým prvkem Naranjovy výukové metody v rámci skupin SAT (Seekers After Truth) bylo průkopnické využití živých panelových diskusí, jež názorně ukazovaly povahu každého typu. Naranjo vždy uznával, že základní kostra protoanalýzy pochází od Ichaza, avšak enneagram osobnosti vznikl právě díky jeho vlastní syntéze. Tento rozdíl v přístupu spolu se složitým osobním i filozofickým rozchodem obou mužů po výcviku v Arice v letech 1970–1971 vedl Naranja k tomu, že začal svou verzi vyučovat samostatně, což dalo vzniknout modernímu hnutí enneagramu. Tento obrovský přínos nebyl pouhým akademickým cvičením, nýbrž tvořil nedílnou součást Naranjovy celoživotní duchovní pouti, kterou popsal ve své autobiografii Vzhůru na posvátnou horu a zpět.
Někteří křesťanští kritici vyjadřovali pochybnosti o původu osobnostního enneagramu. Tyto obavy se opírají především o způsob, jakým byly vyloženy dva Naranjovy pojmy. Během jednoho rozhovoru Claudio Naranjo uvedl, že při vytváření enneagramu využíval „rozšířené stavy vědomí“ a „automatické psaní“ – tedy postupy, které se někteří snaží označovat za „spojení s potenciálně démonickými silami“.
Níže shrnujeme okolnosti, které vedly k formulaci popisů devíti typů a 27 podtypů, i Naranjovo odborné zázemí v oblasti psychologie, psychometrie a teorie osobnosti. Cílem je objasnit, co přesně termíny „automatické psaní“ a „rozšířené stavy vědomí“ v jeho pojetí znamenaly, a rozptýlit případné obavy z jeho práce.
Naranjo ve svých veřejných vystoupeních označoval Oscara Ichaza za otce enneagramu a sebe za matku. Dále vysvětloval, že od Oscara převzal původní zárodečné myšlenky a sám je následně rozpracoval. Přestože George Gurdžijev seznámil s diagramem enneagramu (vnitřním trojúhelníkem a řadou 142857) své žáky již v letech 1914 až 1917 a širší veřejnost jej poznala díky P. D. Uspenskému, byl to právě Ichazo, kdo poprvé propojil devět vášní (neřestí), ctností, svatých myšlenek a klíče k 27 podtypům se symbolem enneagramu – na základě myšlenky, kterou nalezl v podobném diagramu v díle Ars Magna (1305) od Ramona Llulla. Není zcela jasné, co dalšího Ichazo Naranjovi předal; podstatné jsou však především poznatky, které Naranjo vytvořil sám.
Podívejme se v krátkosti na Naranjovu bohatou odbornou kvalifikaci v oblasti psychologie, psychiatrie, meditace a všímavosti i na jeho hlubokou znalost celé řady duchovních a filozofických směrů.
Dr. Claudio Naranjo nebyl mystikem tvořícím mimo zavedené vědní obory: byl to lékař, výzkumník a psychiatr, který úzce spolupracoval s předními akademickými psychology. Působil společně s průkopníky psychometrie, jako byl Raymond Cattell (tvůrce faktorové analýzy rysů osobnosti), či teorie osobnosti, jako byl Gordon Allport. Jako klíčová osobnost institutu Esalen a žák zakladatele gestalt terapie Fritze Perlse stál v samotném středu Hnutí za rozvoj lidského potenciálu.
Ve svých veřejných přednáškách a výuce Naranjo často přirovnával vztah k osobnostnímu enneagramu tak, že Oscar Ichazo byl jeho „otcem“ a on sám „matkou“.
Ve světle tohoto odborného profilu lze Naranjův tvůrčí postup vnímat ve správném kontextu. Při rozpracování podrobných popisů typů popsal využití „rozšířených stavů vědomí“ a „automatického psaní“.
Naranjův přínos spočíval v tom, že díky disciplinované mysli vstoupil do stavu hlubokého tvůrčího soustředění a dokázal propojit Ichazovu teoretickou kostru se svými rozsáhlými klinickými a psychologickými znalostmi do komplexního a praktického systému enneagramu osobnosti, který používáme dnes.
Claudio Naranjo začal vyučovat osobnostní enneagram ve svých skupinách Seekers After Truth v kalifornském Berkeley kolem roku 1971. Účastníci se zavázali k zachování důvěrnosti. Závazek však nevydržel a způsob, jakým se poznatky rozšířily mimo učebnu, zásadně ovlivnil veškerý další vývoj.
Jeden z členů skupiny, jezuitský kněz Bob Ochs, začal získané vědomosti přednášet na univerzitě Loyola v Chicagu. Odtud se systém rozšířil v jezuitských komunitách a katolických meditačních centrech, především formou zápisků předávaných z ruky do ruky.
Tyto knihy seznámily s enneagramem miliony lidí a celý obor jim vděčí za mnohé. Důležité však je, jak se autoři k těmto materiálům dostali. Helen Palmerová ani Don Riso neprošli výcvikem u Claudia Naranja. Palmerová získala materiály zprostředkovaně přes člena skupiny v Berkeley a zúčastnila se jediné Naranjovy veřejné přednášky. Riso pracoval s poznámkami kolujícími mezi jezuity. Seminářů na univerzitě Loyola se nezúčastnil a u Naranja nestudoval.
Oba pak na těchto základech vystavěli vlastní originální koncepty. Dostal se k nim však pouze částečný obraz Naranjova učení. Zejména 27 podtypů, které Naranjo považoval za klíčové k pochopení rozdílů mezi lidmi stejného typu, v populárním povědomí o enneagramu po celá desetiletí chybělo.
Proto se diagnostika iEQ9 vrací přímo ke zdroji. Její zakladatel Dirk Cloete studoval přímo u Claudia Naranja a dotazník iEQ9 využívá 27 podtypů přesně tak, jak je Naranjo přednášel. Přečtěte si více o tématu 27 podtypů.
Zásadním momentem v moderní historii enneagramu se stala první mezinárodní konference o enneagramu, uspořádaná na Stanfordově univerzitě v roce 1994. Tuto významnou událost inicioval Dr. David Daniels, tehdejší klinický profesor psychiatrie na lékařské fakultě Stanfordovy univerzity. Společně s Helen Palmerovou konferenci vedl, což znamenalo novou úroveň profesního uznání enneagramu jako uznávaného modelu osobnosti.
Psychologové, duchovní učitelé, koučové a odborníci z firemní praxe z celého světa se sešli, aby sdíleli své výzkumy a vyměňovali si poznatky. Konference proslula využitím živých panelů, kde zástupci jednotlivých typů hovořili o svých osobních zkušenostech. Tento přístup „nativní/vyprávěcí tradice“ (Narrative Tradition), který Palmerová a Daniels prosazovali, tvořil páteř programu a významně přispěl k rozšíření enneagramu mezi širokou veřejnost. Vedle organizace konference vytvořil Dr. Daniels také Stanford Enneagram Discovery Inventory, raný a vlivný nástroj pro určování typu založený na devíti popisných odstavcích.
Úspěch celé akce inspiroval skupinu přednášejících a lektorů k založení Mezinárodní asociace enneagramu (IEA). Mezi zakladatele IEA patřili Maria Beesing, David Daniels, Theodorre Donson, Andreas Ebert, Russ Hudson, Jerry Wagner, Kathy Hurley, Patrick O'Leary, Helen Palmer a Don Riso.
Po většinu této doby se enneagram v populární formě vyučoval bez 27 podtypů. Změna nastala po roce 2004, kdy Claudio Naranjo představil své pojetí podtypů na konferenci IEA. Beatrice Chestnutová celou přednášku doslovně zapsala. Následně začala podtypy sama vyučovat, publikovat o nich odborné poznámky a v roce 2013 vydala knihu The Complete Enneagram, která obsahuje osobní příběhy lidí z každého podtypu. Samotný model pochází od Naranja, avšak její zásluhou se stal srozumitelným a přístupným širokému publiku.
V roce 2011 založil Dirk Cloete společnost Integrative Enneagram Solutions a uvedl na trh dotazník iEQ9, který staví na Naranjově systému 27 podtypů.
Za rozvoj tohoto oboru vděčíme rovněž současným autorům a teoretikům: Marku Bodnarczukovi, Sandře Maitri, A. H. Almaasovi (svaté myšlenky), Beatrice Chestnutové, Dirku Cloetemu, Ginger Lapid-Bogda, Katherine Fauvre, Mariu Sikorovi, Russi Hudsonovi, Donu Risovi, Uraniu Paesovi, Ianovi Morganu Cronovi a mnoha dalším. Prostřednictvím svých knih, podcastů a seminářů zpřístupňují enneagram nové generaci zájemců o seberozvoj i profesionálů.
Získejte osobní zprávu s podrobným popisem svého typu, podtypu a cesty dalšího rozvoje. iEQ9 je inteligentní, dynamicky adaptivní dotazník: otázky se přizpůsobují vašim odpovědím, takže z celkového počtu více než 2 000 položek odpovídáte na 175 otázek. Vyplnění trvá přibližně 30 minut a výsledná zpráva zahrnuje váš profil enneagramu, podtyp (jeden z 27), centra, vliv obou sousedních typů křídel, linie, úrovně integrace i šest dimenzí zátěže. Výsledky jsou ověřeny na vzorku 63 944 lidí v pěti jazycích. Zprávy od 60 USD. Garance vrácení celé částky do 30 dnů, pokud neotevřete odkaz k dotazníku.
Získejte test enneagramu